المغرب MAROCCO

المغرب – MOROCCO – ITALY – AUSTRIA
…od Sahary až na nejvyšší horu Severní Afriky…

Malá upoutávka.

***
U letiště nás bleskově přivítala spousta „taxi“ naháněčů, které jsme s vděkem odmítli a vyčkali raději na bus.
Při pohledu z autobusu se mě zmocňuje trocha nejistoty, jsem poprvé mimo Evropu.
Všude hromady lidí (jiných než jsem zvyklý) a „trochu“ chaos.
„UF, co to budu tolik dní dělat, a jak to přežiju?“
Říkám si vykuleně. Po pár minutách se však „aklimatizuji“ a tak nějak začínám splývat s davem.
–
Živé „městečko“ Marrákeš.

Medina – centrum města.
Úzké zamotané uličky v kterých se jisto jistě ztratíte.
Hromada cetek. Všude.

A vůně.

Na místních trzích seženete vše – od papírových kapesníků až po hašiš.
Všude spousta naháněčů, kteří Vám pod vidinou peněz například pochvalují knír a prozradí vám, že jste moc hubený a už Vás strkají do jejich restaurace.
Když je odmítnete nahrnou se další 3 a je to ještě horší, za chvíli si však trochu zvyknete.

Náš pokojík, ten vlevo.

Snídaně na střeše Rihadu.

Přesun k Jebel Toubkal – Imlil.

A šlapeme do kopce.

Nádherná podívaná.

Refuge Toubkal – cca 3200m.
4-5 hodin chůze z Imlilu.

Chcete zažít opravdovou romatiku?
Sdílejte cimru spolu s dalšími 25 (podobně zapáchajícími) horomilci a představte si asi 10x horší chrápání, než jste doposud slyšeli.

Po probdělé noci vyrážíme kolem 6té hodiny ranní směr vrchol.

Po nekonečném stoupání jsme konečně v sedle, cca 3900m.

Vrchol je na dosah.

Jebel Toubkal – 4167m.
Nejvyšší vrchol Severní Afriky.
Cca 3 hodiny z Refuge.

Výstup není technicky náročný, doporučuji však nepodceňovat délku pochodu a nadmořskou výšku.
Přesto, že jsem na vyšší hory poměrně zvyklý a s přibývající výškou obvykle čerpám více energie, tato tůra mi dala vážně zabrat.
Zadýchával jsem se a byl jsem nucen dělat časté přestávky k nabrání dechu.
Můj mizerný výkon mohu alespoň svést na nedostatek spánku a věčné vysedávání u PC.
Nebo jednoduše… jsem bačkora.
Každopádně stálo to za to.

Čerstvá pomerančová šťáva, skvěle bodla (8-10DH).

Zpět v Marakeši.
Místní pochoutky – Tajine a Kuskus.

Marocký Dirham
(12.4.2018, 1 MAD = 2.3432 Kč)

GRAND TAXI.
Pohodlně pojme 7 cestujících.
V domnění, že se nás borec snaží okrást, usmlouvali jsme cenu levnější jak místní lid.

Městečko Essaouira, na pobřeží Atlantského oceánu.
O poznání klidnější městečko než Marrákeš.

V Maroku Vás na ulicích každou chvíli otravuje hromada lidí a snaží se Vám něco vnutit,
někteří dají po projevení nezájmu klid a jiní jsou příšerně otravní.
Tentokrát se však vyplatilo borce vyslechnout.
Nabídl nám parádní bydlení s výhledem na moře, navíc za příjemnou cenu.

Typický mátový čaj.

Mít nafukovací krosnu, hned jich několik beru domu!

Příjemný malý podnik v zapadlé uličce s výborným jídlem.

Jak se řekne berbersky moc peněz?
Bzeeef fluus.
Kolik stojí tyhle kalhoty?
200 DH.
Bzeeeef fluuuus.
–
Smlouvání se v Maroku rozhodně neztratí!
Jinak moc příjemní chlapíci, pokecali jsme u nich v krámku a uvařili nám výborný čaj.

Multifunkční kárka, poslouží při převozu dětí, zavazadel turistů, ale i k spánku.

Zpět v Marákeši.
Autobus nás vyplivl kus od centra, žádný taxikář se tentokrát usmlouvat nenechal – takže hezky pěšky.

Cesta do Zagory – okraj Sahary.
Ano, po cestě jsem byl místy poněkud nervozní, zejména když řidič našeho autobusu předjížděl v zatáčce kamiony jako o závod.
Střídající déšť se sněhem mi na klidu moc nepřidal.

Vysoký Atlas ležérně vykukuje opodál.
Někde tam jsme před pár dny funěli do kopce.

Sahara.

Nějaká ta romantika.

Na efekt dobrý, ale hrozně z toho bolí prdel a hlavně mi bylo chudáků velbloudů líto.
Druhý den jsem raději šel pěšky vedle karavany.
Alespoň vím, že na chudáka velblouda už nepolezu.

Shrnutí „Sahary“ jsem raději nechal na teď, jelikož jsem nechtěl hned kazit dojem z obrázků.
–
Cesta z Marákeše do Zagory, z předpokládaných 6 hodin bylo 10 hodin.
Nečekaná zastávka v městečku jehož název si nepamatuji.
Řidič nás nenápadně předal místnímu vydřiduchovi a ten z každého vymámil 3 eura za dobrovolně-povinnou prohlídku města.
Dost nás to pobouřilo, ale pro příště jsme zase o něco zkušenější!
Jasně, 3 eura není žádná velká částka, ale když se z Vás pernamentně snaží každý berber dostat prachy „navíc“ i přesto, že si zaplatíte zájezd,
z principu Vás to štve – tedy mě ano (můj první a možná i poslední organizovaný zájezd).
Jo, jsem škrt a především mám rád volnost.
Připravte se na rafinované přestávky u nejdražších restaurací jejíž šéfové jsou řidičovo kamarádi a široko daleko není jiná možnost občerstvení.
–
Zpět k „Sahaře“, při příjezdu se nás ujmul jakýsi berber, se slovy „WELCOME TO SAHARA“
bohužel však tato věta zazněla během večera ještě cca 50-60 krát a trochu tím ztratila své kouzlo.
Další neustále opakovaná supr věta „ARE YOU HAPPY“ to jen dodělala.
Borec nás naložil na velbloudy, na kterých jsme popojeli cca 1-2 km a vyložil nás v táboře.
Saharu jsme si bohužel představoval trochu jinak, elektrická světla ve stanech a evropské splachovací záchody sem dle mého nepatří.
Abych jen neremcal, musím uznat, že večeře byla výborná a nebyl problém připravit ani bezmasou variantu.
Zpět k remcání, slíbené bubnování u ohně bylo zrušeno a „zábava“ se konala ve stanu.
3 berbeři se střídali u jednoho bubnu a po většinu času hrál nejmladší člen smečky, který byl pravděpodobně v zácviku.
Než se atmosféra rozjela – vše skončilo.
Jeden z berberů najednou čapl buben a zmizel neznámo kde.
To mě totálně dodělalo, jelikož na bubnování jsem se těšil nejvíce, sám jsem si chtěl trochu zahrát.
Další z berberů nás vyhnal elegantně ze společného stanu se slovy „je nejlepší okamžik pozorovat hvězdy“,
a bylo po „zábavě“.
–
Druhý den.
Rychlá snídaně (ve stoje), šup na chudáky velbloudy a zpět k vyčkávajícím řidičům dodávek.
Když karavana došla na konec své cesty, šéf berber neodolal a opět se vytasil s větou „ARE YOU HAPPY?“.
Když se ozvalo zvadlé „YEEES“, dovršil vše větou“GIVE ME SOME MONEY FOR HELP“ (přesto, že vše bylo dopředu zaplacené).
Někteří vytáhle peněženky, ale my dva jsme se z principu otočili a šli rovnou do dodávky.
Musím říct, že se ve mě odehrával (po několikáté) zvláštní pocit,
na jednu stranu se mě skoro každý Maročan pernamentně snaží vycucnout a na druhou stranu je mi jich líto.
Jsou milí a zároveň Vás skoro pokaždé dokážou rozzuřit jiným stylem.
Je mi jasné, že turismus tyto lidé drží při životě, zdá se mi však, že bohužel nenávratně ničí jejich jinak milé duše.
–
Je možné že Váš výlet do Zagory bude úplně jiný a lepší.
Měl jsem však potřebu – vykecat se.
–
I přesto vše, byla tato část vejletu zajímavá a nelituji.

Závěr Maroka a probdělá noc na letišti.

Návrat do italského Bergama a následný přesun na sever.
Gardské jezero nás přivítalo tajemně zamlžené.
Sever jezera – Riva Del Garda.

Milujeme italská jídla.
Ristorante Bellavista.
Ach…

Bejček rád espresso.

A pizzu.
Torbole, Villa Emma (fajn ubytování, bezva jídlo a příjemné ceny).

Dopolední procházka na Monte Brione.

Nejlepší IT zmrzlina, kde jinde než v Torbole.

Trocha lezení.
Belvedere, Nago.

Parádní odměna v našem oblíbeném klubu.
Torbole, La Sciabola.

Po cestě domů, malá zastávka v Rakousku.
Městečko Insbruck.

Marocké postřehy…
–
Před odletem jsem projel několik cestovatelských článků a byl jsme poměrně vystrašen.
Dozvěděl jsem se například to, že Maroko je nádherná země s příšernými lidmi, kteří se Tě snaží všemožně obrat.
Dočetl jsem se i o napadení rezavým nožem.
Dále to, že je lepší se nikoho na nic neptat, jelikož každý chce za svou odpověď prachy a další hezké zkušenosti.
Na druhou stranu mě tyto hrůzo-strašnosti připravili na nejhorší a samotný vejlet proběhl nakonec poměrně hladce.
Některé informace je potřeba brát s rezervou, ale je lepší být připravený na ledacos.
–
Ceny nejsou často uvedené – ptejte se – smlouvejte – je dobré mít základní přehled.
–
Bus z letiště do centra Marrákeše, číslo 19, paušální cena 30DH.
Bus Marrákeš – Imlil, 50DH na osobu 2,5hod.
Grand taxi Marrákeš – Essaouira, 100DH / Bus 80DH + 5DH zavazadalo, cca 3hod.
Cena hotelů od 150DH.
Výlet do Zagory 50EUR, přes noname agenturu prostřednictvím noname týpka z hotelu.
–
Místní dobroty – mátový čaj, tajin, kuskus, pomerančová šťáva a další…
Orientační ceny jídel (v DH): Tajine – 40, Kuskus – 40, čaj – 10, chleba 1, voda 1,5l – 6, fast food od 20.
–
Nejlepší zážitky: výstup na Jebel Toubkal, cestování s místňáky, perfektní jídla a chaotické trhy.
Potkali jsme spoustu milých a přijemných lidí a stejně tak i hromadu otravných.
Bylo to bezva a pestré!
J.S.

.
..
…